15. O deseti přikázáních
Desatero přikázání se dělí na dvě části:
První část zahrnuje první čtyři přikázání, která definují povinnosti člověka vůči Bohu.
Druhá část zahrnuje zbývajících šest přikázání, která definují povinnosti člověka vůči lidstvu a sobě samému.
Desatero přikázání je základem Zákona Božího, který byl předán Mojžíšovi. Z Desatera přikázání vyplývají povinnosti a předpisy obsažené v Zákoně Mojžíšově.
Během předávání Desatera přikázání na hoře Sinaj uzavřel Bůh skrze Mojžíše smlouvu s Lidem Izraele. Tato smlouva byla založena na závazku, že všechny generace Lidu Izraele budou dodržovat Desatero přikázání, a plnit všechny povinnosti vyplývající z Desatera přikázání.
Proto se v knihách Mojžíšových označuje Desatero přikázání jako slova smlouvy divrej habrit (דּברי הבּרית), a Tóra (Pět knih Mojžíšových) jako Kniha smlouvy séfer habrit (ספר הבּרית).
Desatero přikázání bylo předáno Bohem na dvou kamenných deskách, na každé desce bylo pět přikázání, přikázání byla vyryta na obou stranách desek.
Desky se označují jako Desky Svědectví luchot haedut (לחת העדת), protože sloužily jako svědectví o uzavření smlouvy mezi Bohem a Lidem Izraele.
Z výše uvedených skutečností vyplývá, že náboženství je smlouvou mezi Bohem a člověkem.
Výše uvedená tvrzení podporují následující pasáže Písma Svatého:
Nýbrž psal na desky slova smlouvy, desatero přikázání. (Šemot/Ex/2M 34:28)
וַיִּכְתֹּב עַל-הַלֻּחֹת, אֵת דִּבְרֵי הַבְּרִית--עֲשֶׂרֶת, הַדְּבָרִים
Mojžíš se obrátil a sestupoval z hory s dvěma deskami svědectví v ruce. Desky byly psány po obou stranách, byly popsané po líci i po rubu. (Šemot/Ex/2M 32:15)
וַיִּפֶן וַיֵּרֶד מֹשֶׁה, מִן-הָהָר, וּשְׁנֵי לֻחֹת הָעֵדֻת, בְּיָדוֹ: לֻחֹת, כְּתֻבִים מִשְּׁנֵי עֶבְרֵיהֶם--מִזֶּה וּמִזֶּה, הֵם כְּתֻבִים
Potom vzal Knihu smlouvy a předčítal lidu. Prohlásili: „Poslušně budeme dělat všechno, o čem Hospodin mluvil.“ Mojžíš vzal krev, pokropil lid a řekl: „Hle, krev smlouvy, kterou s vámi uzavírá Hospodin na základě všech těchto slov.“ (Šemot/Ex/2M 24:7-8)
וַיִּקַּח סֵפֶר הַבְּרִית, וַיִּקְרָא בְּאָזְנֵי הָעָם; וַיֹּאמְרוּ, כֹּל אֲשֶׁר-דִּבֶּר יְהוָה נַעֲשֶׂה וְנִשְׁמָע.
וַיִּקַּח מֹשֶׁה אֶת-הַדָּם, וַיִּזְרֹק עַל-הָעָם; וַיֹּאמֶר, הִנֵּה דַם-הַבְּרִית אֲשֶׁר כָּרַת יְהוָה עִמָּכֶם, עַל כָּל-הַדְּבָרִים, הָאֵלֶּה.
Avšak nejen s vámi uzavírám pod kletbou tuto smlouvu, jak s tím, který tu dnes s námi stojí před Hospodinem, naším Bohem, tak s tím, který tu dnes s námi není. (Devarim/Dt/5M 29:13-14)
וְלֹא אִתְּכֶם, לְבַדְּכֶם--אָנֹכִי, כֹּרֵת אֶת-הַבְּרִית הַזֹּאת, וְאֶת-הָאָלָה, הַזֹּאת.
כִּי אֶת-אֲשֶׁר יֶשְׁנוֹ פֹּה, עִמָּנוּ עֹמֵד הַיּוֹם, לִפְנֵי, יְהוָה אֱלֹהֵינוּ; וְאֵת אֲשֶׁר אֵינֶנּוּ פֹּה, עִמָּנוּ הַיּוֹם.