18. O trestu Božím
Al sáchár váoneš méét háelohím (על שׂכר וענשׁ מאת האלהים)
Otázka:
Druhé přikázání nám říká: Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. (Šemot/Ex/2M 20:5-6);
Co znamená výraz nenávist vůči Bohu, a v čem spočívá?
Odpověď:
Nenávist vůči Bohu se projevuje neplněním Božích přikázání, což vyplývá z výrazu milují a má přikázání zachovávají, tj. milují, fakticky znamená, dodržují Boží přikázání. Zde můžeme vidět, že ti kdo plní přikázání Boží, tedy ti kdo milují Boha jsou hodni Boží milosti a odměny, a naopak ti kdo neplní přikázání Boží, tedy ti kdo Boha nenávidí, jsou za svojí nenávist Bohem potrestáni.
Otázka:
Je spravedlivé, když Bůh trestá člověka? Proč je člověk odpovědný Bohu za své činy?
Odpověď:
Boží trest, je absolutně spravedlivý a normální, protože člověk je bytost obdařená rozumem, který člověku umožňuje plně svobodnou volbu a úplnou svobodu v tom co činí Bechírá cháfšit ( בּחירה חפשׁת ). A tak pokud člověk jedná zle a směřuje své touhy špatným směrem, stává se viníkem.
Pokud by člověk nebyl obdařen rozumem, a nebyla by mu dána svoboda jednání a volby, nebyl by ani zodpovědný za své činy. Proto je nesmyslné věřit v osud. My karaimové nevěříme v osud, protože nám byla Bohem dána svobodná možnost volby mezi dobrým a zlým.
Písmo Svaté nás informuje:
Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo (Devarim/Dt/5M 30:19)
הַעִדֹתִי בָכֶם הַיּוֹם, אֶת-הַשָּׁמַיִם וְאֶת-הָאָרֶץ--הַחַיִּים וְהַמָּוֶת נָתַתִּי לְפָנֶיךָ, הַבְּרָכָה וְהַקְּלָלָה; וּבָחַרְתָּ, בַּחַיִּים--לְמַעַן תִּחְיֶה, אַתָּה וְזַרְעֶךָ.